Blátivé město - Den 2

Po dlouhé době alespoň 6 hodin spánku. Není ale čas ztrácet čas. Odpočívat můžu v důchodu.

Brzké vstávání v 5:00 a rychle na první vlak do Batu Caves. Při čekání na Odrey jsem se na vlakovém nádraží dal do řeči s místním průvodčím. Jel zrovna na školení. Při konverzaci jsem zjistil, že se ve volném čase zabývá masážemi. Zkoušel i nějaké finty na mě. Mačkal různé body na ruce, ale kromě bolesti, kterou jsem musel vydržet, aby si nemyslel, že jsme v ČR slaboši, jsem nic necítil. Buďto to byl amatér a nebo jsem prostě hrana. Mezitím přijel vlak a Odrey přiběhla na poslední chvíli. Naskočili jsme do vlaku a jeli do Batu caves. Vápencové jeskyně ležící přímo na okraji Kuala Lumpur jsou sice velkou turistickou atrakcí, ale potěšily i mě, člověka nemajícího rád davy. První, co člověk uvidí, než se vydá po 275 schodech vzhůru ke vchodu do hlavní jeskyně, je obrovská, zlatě natřená socha hinduistického boha Murugana. Batu Caves jsou pro Malajce velice důležité poutní místo.

Po cestě nahoru kolem nás běhala spousta opic. Nedalo mi to a zkusil jsem pohladit jednoho Makaka. Ten se naježil a málem mě kousnul. Špatný nápad. 

Na začátku jeskyní se zrovna chystalo k "rituálu". Nevím přesně o co šlo, ale pro Evropana hodně zajimavé. Dva chlapáci s turbanama na hlavách dělají beat. Krásná malajská hudba doprovází tři púdžárí (něco jako český kněz). Rituál trval zhruba 15 minut, během kterých púdžárí lili mléko, vodu a krev nebo dokonce mačkali ovoce jako pomeranče či citrony na jeden ze symbolů buddhismu. Rituál doprovázeli zpěvem a tancem. Cinkali zvonem a zapalovali vonné svíčky.

Po návštěvě horní části jeskyně jsme šli omrknout obchod se suvenýry, který byl přímo naproti vchodu. Zalíbil se mi malý buddha, tak jsem si ho koupil jako vzpomínku na Malajsii. Po cestě po schodech dolů jsem si vzpoměl, že mám v batohu banán. Jednu půlku jsem snědl a tou druhou začal krmit opice kolem. Z ruky do ruky. Supr zábava.  

Po návratu na vlakové nádraží jsme vzali taxi za 18 kč, které nás hodilo do botanické zahrady plné obřích, barevných motýlů. Stezka vedla přes malé vodopády, lávky, říčky a rybníky s rybami. 

 Tady jsem mohl poprvé vyzkoušet foťák pod vodou. Jo stále fotí.     

V botanické zahradě je i pavilonek s hmyzem. Zkoumali jsme pavouky, housenky a hlavně strašilky s hmyzem, který vypadá jako list nebo halouska stromu. Takhle velký potvory jsem ještě neviděl. To se mám na co těšit. V pralese toho bude hromady.   

Další zastávka byl Bukit Nanas Forest Reserve. Jedná se o malý prales přímo v centru města. Je plný opic ale narazit tu můžete i na hada. Mi zvolili pěkný trek po lávkách v korunách stromů, který skončil u věži v centru města.

Věž nese jméno Menara Kuala Lumpur a je to nejvyšší věž v Malajsii. Byla postavena v roce 1995. Má 4. patra. Nejvyšší je ve výšce 308 metrů a s anténou měří 421 metrů Za mastný poplatek jsme vyjeli až nahoru, kde jsou skywalks (prosklené plošiny). Udělali pár fotek a omrkli Petronas Twins Towers, dvojice postmoderních mrakodrapů. Jejich výška je 452 m. V letech 1998 až 2004 se jednalo o nejvyšší budovy na světě. 

Je čas obědu a tak si vybíráme Indickou kuchyni.

Je kolem 14:00 a zatím neprší. To je moc fajn. Vyrážime proto pod Petronas Twin Towers. 

Z Then Hou Temple jsme vlakem jeli do mešity Masjid Jamek. Byla však zavřena z důvodu rekonstrukce. Velká škoda. Blíží se večer a tak míříme do našich backpackerských ubytoven. 

Na pokoji se seznamuji s Jerrym. Upovídaný Malajec, který se živí jako asistent kameramana. Chválí mi můj plán cesty. To mě potešilo. 

Rychlá sprška, něco do žaludku a jdeme zase do víru města. Čeká nás večerní prohlídka Sri Mahamariamman Temple a poté noční procházka kolem Petronas Twins Towers, které v noci krásně svítí. Potřebuju taky koupit sandále. Odry zase kabelku. Cestuje na lehko a když něco potřebuje, tak si to prostě koupí. Jo ve Francii jsou na tom trošku jinak.    

Chrám jsme našli snadno. Jedná se o nejstarší v KL. Byl hnedka za moji ubytovnou. Zrovna tam probíhal nějaký obřad. Tak jsme museli čekat asi 45 minut, než nám správce dovolil vejít dovnitř. Chrám byl plný lidí a neustále nás někdo pozoroval. Na stěnách vysely svíčky a přes chodby byly položené různé květinové řetězy. Velice krásna výzdoba. Udělali jsem klasické kolečko, pár fotek a mrkli do velké síně kde se střídali mluvčí. Lidé seděli na zemi před nimi a poslouchali jejich proslovy. Na jedné straně byly stoly s občerstvením.

 Po chvilce k nám přišel mladý hinduista a nabídl nám přisednutí. Tohle jsme nečekali a takové milé pozvání jsme bez váhání přijali. Něchtěli jsme nikoho urazit a já měl hlavně trošku hlad. Hned po přisednutí nás začal mladý muž vyzpovídávat. Odkud jsme, co děláme doma za práci a kam máme ještě namířeno. Potom přišla řada na mě. Zajímalo mě, jakého obřadu se to vlastně účastníme. Odpověď mě velice zaskočila. Byli jsme totiž na nečem podobném jako je náš pohřeb. Lidé se ale kolem smáli a hodovali. Úplně něco jiného než u nás. Odpověď na otázku jak blízcí si byli náš hostitel s neboštíkem jsem nedostal. Hostitel neměl úplně dobrou angličtinu a tohle mi nebyl schopný vysvětlit. Okusil jsem trochu masových špejlí a ovoce a rozhodli jsme se odejít. Několikrát jsme poděkovali a popřáli pěkný večer. To ale nevím jestli bylo vhodné.

Posledním přáním moji návštěvy v Kuala Lumpur bylo vidět Petronas Twins Towers zářící v noci. Nakoupili jsme pivo a šli sednout do parku pod dvojčata. 

Veděli jsme, že je to taky takové naše rozloučení. Ráno se totiž budu přesouvat do Cameron Highlands. Věříme s Odrey, že se ale ještě někdy shledáme. Ona v ČR nikdy nebyla tak jako já ve Francii. Teďka už by to bylo pro oba snažší cestování. Díky Odrey za skvělou společnost!